MŮJ PŘÍBĚH

A JAK JSEM SE DOSTALA K TOMU, CO DĚLÁM?

Proč zrovna Interiérový design, Terapie a práce s energiemi a kvantovým polem?

Možná to bude znít zpočátku trošku zamotaně - no počkejte si na souvislosti, protože pak pochopíte, že to co předávám je přesně to, co jsem se naučila na své cestě k osobní integritě. Nic t zoho jsem se nenaučila ve škole. Tohle vše je můj vlastní koncept, který funguje a zároveň nikoho nenutí k ničemu, protože vše je potřeba dělat z pozice rezonance s tvým srdcem.

Vyrůstala jsem jako hypersenzitivní dítě (vysoce citlivé dítě na veškeré podněty zvenčí) v ne zcela zdravě fungující rodině - tedy ohromně mě ovlivňovaly barvy, tvary, materiály, zvuky a hudba na různé vibrační úrovni a také emoce různých lidí …

PROBLÉM BYL V TOM, ŽE MNE NEGATIVNĚ OVLIVŇOVALO:

A) EMOČNĚ NESTABILNÍ PROSTŘEDÍ A NEPOCHOPENÍ A POCIT NEDOSTATKU LÁSKY
ale také ZÁROVEŇ

B) FYZICKÉ PROSTŘEDÍ, VE KTERÉM JSEM ŽILA, které bylo vizuálně nesourodé a pro můj mozek a nervový systém to byl TOTÁLNÍ CHAOS.

Moji rodiče začali podnikat chvíli po tom, co jsem se narodila. Věnovali se mi méně, než jsem tehdy se svou citlivostí jejich pozornost, čas a lásku potřebovala. Tím, že neměli čas, tak si ani nemohli všimnout “s kým mají to dočinění” a že jejich přístup ke mne je pro mne nedostačující. Nespojili jsme se spolu na úrovni našich srdcí a naše vztahy byly do nedávné doby opravdu špatné.

Když jsem tedy po nich jako malá holka cokoliv potřebovala na emoční úrovni, jako například - obejmout, uklidnit, ujistit mne či politovat - tak jsem nepochodila. Nebo aspoň né na takové úrovni, kterou jsem bytostně potřebovala dostat. Moje potřeby nebyly naplněny a moje nádrž lásky tudíž také ne.

Byla jsem tedy velmi nespokojená celé své dětství a celé dospívání. Potřebovala jsem cítit lásku, ale nebylo tomu tak. Byla jsem opravdu zlomená a věděla jsem, že mi nikdo nerozumí a že si musím pomoct nějak sama.

Po maturitě jsem teda věděla, že na VŠ rozhodně nepůjdu, protože tento školský systém není pro mne… ale věděla jsem, že něco s interiéry musím dělat. Prostě musím! Ať už to bude jakoukoliv formou - TADY UŽ SE PROJEVOVAL MŮJ PODNIKATELSKÝ MINDSET ZÍSKANÝ VYRŮSTÁNÍM V PODNIKATELSKÉ RODINĚ OBKLOPENA JEN TÍM, CO SE TÝKALO NAŠÍ FIRMY.

… A teď si vzpomínám, že už někdy v 9 letech jsem si kreslila v družině půdorysy a vymýšlela hodně hlubokomyslně, jak ty domy navrhnout tak, aby si v nich lidé nepřekáželi, když si třeba děti s rodiči nerozumí ale musí spolu bydlet v jedné domácnosti. HAHAAAA… Už tehdy jsem chtěla pomoct Světu, aby se děti jako já tolik netrápily v domácnostech se svými rodiči a rodinami :D
A tak když jsem se po maturitě dozvěděla o ročním akreditovaném kurzu interiérového desginu v Praze na soukromé škole, věděla jsem, že tam musím. Ať to bude stát cokoliv, tak jsem věděla, že to je ta moje cesta mimo školský systém ČR, abych nebyla v nějaké škole do které nechci chodit jen kvůli titulu, který nechci a nepotřebuju - za ten podnikatelský a svobodomyslný přístup k životu musím rodičům zpětně poděkovat. Takže jsem Interiérová designérka a homestagerka.

Další střípek do skládačky mého poslání přišel skrze terapie. Samozřejmě, že na základě takového dětství, které jsem vnímala velmi traumaticky, jsem musela začít chodit na terapie - ale důležité pro mne bylo chodit na terapie k někomu, u koho mi to dává smysl a ne u někoho, kdo má tituly atd. Potřebovala jsem cítit, že se tomu člověku mohu otevřít a že se necítím ještě hůř než bez terapií. A tak jsem začala chodit na terapie k Sofii. Né zrovna levné terapie, ale vždycky jsem od rodičů měla zakódováno, že za kvalitu se musí zaplatit.

Se Sofi jsem si při každé terapii uvědomovala kdo jsem. Její práce totiž není žádná metodologická záležitost, kterou by dělala podle tabulek a nějakých skript. Prostě se jako empatická a vysoce senzitivní osoba (stejně jako já), se na mne energeticky napojila a přesně věděla, co mi má říct.
Často na mne byla tvrdá, protože věděla, že když mne bude litovat, stejně se nikam nepohnu.

A TAK JSEM SE JEJÍM SYSTÉMEM VELMI INDIVIDUÁLNÍ PRÁCE SE MNOU OHROMNĚ INSPIROVALA A POCHOPILA JSEM, ŽE NEPOTŘEBUJU MÍT ŽÁDNÉ JASNĚ STANOVENÉ POSTUPY. Každý jsme jiný, každý máme jiné dětství a životní zkušenosti i jiný způsob komunikace nebo stupeň emoční inteligence. A TO ZNAMENÁ, ŽE S KAŽDÝM JE TŘEBA PRACOVAT INDIVIDUÁLNĚ, POKUD CHCI DOSAHOVAT TAKOVÝCH VÝSLEDKŮ, JAKÉ MÁ SOFI SE MNOU JAKOŽTO SE SVOU KLIENTKOU. A při této práci jsme se hodně věnovali energii v mém poli.

Postupně v průběhu posledních let jsem pochopila - racionálně i emocionálně, jak funguje energie, kvantové pole atd - dokonce jsem schopna to vysvětlit naprosto racionálně za použití jednoduchých vizualizací a přirovnání. Ve škole jsme se totiž všechny základní aspekty pro pochopení kvantového pole a energií učili. Jen nám nikdo neřekl spojitosti. Ale je to základní chemie a fyzika. Naprosto.

Pro ty z vás, kteří by rádi prvně nasytili svou hlavu a svou racionální mysl nějakým vysvětlením a pojmy, tak více najdete ZDE (článek)

Bylo toho na mne moc. Cokoli co mne obklopovalo pro mne bylo rozrušující. Ale nemohla jsem s tím nic reálně udělat, protože nikdo mne neposlouchal a nikoho nezajímaly mé pocity a potřeby. Byla jsem pro všechny jen malé dítě, které si furt něco vymýšlí.

Když mi například bylo špatně z toho, jak jsme měli zařízený dětský pokoj a úplně vystresovaná jsem se to rodičům snažila vysvětlit, samozřejmě jsem nepochodila a vyhodili mě se slovy “Až budeš dospělá tak si dělej co chceš, do té doby žiješ tady a bude to podle nás”. Cítila jsem čiré zoufalství.

Tak jsem se po letech nepochopení snažila svou realitu nějak změnit, ale zároveň tak, abych z toho doma neměla problémy. A tak jsem začala úklidem. Všimla jsem si totiž, že vždy když se doma uklidí, najednou mnohem více energie (věčně byl u nás doma extrémní bordel, protože rodiče pracovali od rána do noci i o víkendech).

Takže jsem začala uklízet. Prvně jen věci vizuálního charakteru, potom jsem začala “dekorovat” ten pohledově uklizený prostor a přemisťovat dekorativní i jiné předměty. A vždycky jsem cítila naprosto novou energii. Tohle jsem dělala už od prvního stupně.

Postupně, když jsem měla takto uklizený prostor (dala jsem oblečení do koše na prádlo, nádobí jsem schovala do myčky, zametla a utřela prach), tak jsem postupem času začala jít víc a víc do hloubky organizace a úklidu - samozřejmě jen intuitivně a bez vědomostí, tehdy jsem nevěděla co to intuice je.

ČÍM VÍC JSEM VŠE ORGANIZOVALA A UDRŽOVALA V ČISTOTĚ, TÍM LÉPE MI BYLO (V té době mi mohlo být něco kolem 12 let).

A jak to pokračovalo, najednou jsem si dávala “autisticky” záležet na tom, jak je všechno zarovnané ve správném úhlu, srovnané podle velikostí, tvarů, barev, materiálů atp… VYTVÁŘELA JSEM SI MENTÁLNÍ POŘÁDEK A ORGANIZOVANÝ SYSTÉM VE VŠEM. Naprosto ve všem. A jakmile to tak nebylo, jakmile se vytvořil nepořádek třeba ve skříni s oblečením, automaticky se to odrazilo na mé náladě, energii i výsledcích ve škole. Doma mi samozřejmě říkali že to přeháním a nadívali mi za to, že nejsem schopna žít jako normální dítě a přestat řešit věci, které jsou pro ně naprosto zbytečné a otravné. Brala jsem to jako součást života, která mi dělá emočně, fyzicky i psychicky dobře i když to nikdo jiný v mém okolí nechápe. Ale já na sobě cítila ty posuny. Prostě jsem cítila, kdy jsem energeticky zablokovaná vlivem interiéru a celkově všeho co, se nacházelo doma, včetně toho schovaného a “uklizeného” ve skříních. A začala jsem chtít být architektka abych mohla navrhovat domy.

ZKUŠENOSTI

Mé metody INTERGRITY

Astrologie a horoskop

xxxx

Elementy a krevní skupina

xxxx

Numerologie a životní číslo

xxxx

Osobitý interiér

xxxx

VZDĚLÁNÍ

xxxxxx

Škola

xxxxx

xxxxx
2010-2013

xxxxxxx

xxxxxx
2010-2013

Kurzy

xxxxxxxx, 2013, Brno

xxxxxx, 2014, Znojmo

xxxxxxx, 2014, xxxxxxx

Zkušenost

xxxxxxx

xxxxxxx
2008-2010

xxxxxx

xxxxxxx
2014-xxx

Nějaké otázky?

xxxx

xxxx

xxxx

xxxx

xxxx

Moji klienti

RECENZE